D6 Nucené Přesídlení

V roce 1942 byli osmiletá Anuta Branzan a její rodina nuceně přesídleni – spolu s dalšími 30 000 rumunskými Romy a Sinty – z Bukurešti do Podněstří na hranici s Ukrajinou. V táborech většinou stály primitivní baráky a mnoho deportovaných lidí muselo spát venku na polích nebo ve stodolách. Anuta tam přežila dva roky hladovění a nucených prací v nelidských podmínkách. Více než polovina všech deportovaných však zahynula.