E4 Zachránkyně

Po napadení Polska německým Wehrmachtem v roce 1939 se rodina Alfredy („Noncie“) Markowské musela ukrýt – jako Romové byli pronásledováni jako takzvaní „cikáni“. V roce 1941 objevili úkryt rodiny němečtí vojáci a všechny přítomné zavraždili. Masakru unikla pouze tehdy patnáctiletá Alfreda. Ta nebyla v danou dobu v úkrytu, neboť se vydala obstarat potraviny. Když byla později přesto dopadena, podařilo se jí uprchnout. Díky falešnému průkazu totožnosti našla práci na železnici, kde musela zajišťovat údržbu kolejí a vynášet mrtvá těla z deportačních vlaků. Jednoho dne jí žena z vlaku do Osvětimi tajně podala svého čtyřletého syna, Karola Parno Gierlinského, s žádostí, aby ho zachránila. Alfredě se podařilo najít mu zázemí u jedné rodiny. Karol přežil a později se stal slavným umělcem. Alfreda Markowská zachránila ještě řadu dalších pronásledovaných dětí tím, že jim zajistila úkryty a opatřila falešné doklady. Přesný počet lidí, které zachránila, není znám, odhady však hovoří až o 50 dětech.